Domovinou Karelského medvědího psa je finská Karélie. Jak u jeho jméno napovídá, finové jej původně používali k lovu medvědů, dále také losů, vlků, ale i veverek a jiných kožešinových zvířat. Jeho doplňková, ale nikoliv zanedbatelná činnost byla ostraha domova a občas i stád. Aby tohle všechno Karelští medvědí psi zvládli, museli být fyzicky i psychicky odolní. Proto finové vybírali psy střední velikosti s pevnou kostrou, ovšem nesměli být příliš těžcí. Pes musel být rychlý a pružný, aby byl schopný čelit útoku medvěda, či losa. Lovec od psa požadoval, aby lovené zvíře vystopoval, zadržel a štěkotem přivolal lovce. To znamenalo neustále na zvíře dorážet a přitom se obratně vyhýbat jeho výpadům. Toto mohlo trvat i poměrně dlouhou dobu, protože lovec mohl být vzdálen kilometr i více. Po svém příchodu měl lovec jistou ránu, protože karelák svým neustálým dotíráním zvěři skutečně znemožnil útěk.

Co se týče neloveckého vyuití Karelského medvědího psa, lze jej využít k zimním sportům - s radostí tahá lyžaře na běkách i saně, pro svou chytrost a rychlost je vhodný pro agility, v Rakousku se s úspěchem pouívá pro záchranářské práce. Karelský medvědí pes může být cvičen i pro sportovní kynologii a úspěšně skládat poslušnostní zkoušky. Dále je možno se s karelákem zúčastnit např. canicrosu, je nadšený společník pro vyjížďky na kole, turistiku i běh... rozhodně nemusíte mít strach že by Vám nestačil, nebo že ho nějak moc utaháte. Mimo jiné je též karelák dobrý hlídač Vašeho obydlí a milující (a zbožňující) chůva Vašich dětí. Rozhodně jim nezkazí žádnou legraci a pokud to Vaši drobečkové trochu přeženou a začnou jej "terorizovat", prostě se "sbalí" a odejde z jejich dosahu.

Neopomenutelná je i zkutečnost, že Karelský medvědí pes je nenáročný jak na stravu, tak na údržbu. V poměru ke své velikosti toho sní neuvěřitelně málo. V létě se dokonce tváří, že mu stačí pouze stín a voda. ("Kdo by v tom vedru jed..."). Maximálně je ochoten něco "sezobnout" brzo ráno, nebo pozdě večer a i to jen tak, aby se neřeklo. To ovšem neznamená, že by v létě upadl do "letního spánku". Jen si svůj denní režim trochu upraví. Přes největší polední vedro leží jako placka někde ve stínu, odpoledne pookřeje a k večeru je v plné síle, která mu vydrží a do druhého dne dopoledne, než sluníčko začne zase připékat.

Úprava srsti chovatele už vůbec nezatěžuje. Línání si karelák odbyde dvakrát ročně, na jaře a na podzim, kdy se z něj vyčesávají chomáče vylínané srsti, ale toto během dvou, tří týdnů pomine a je zase půl roku pokoj. Co se týče ustájení psa, je opět maximálně skromný. Svou boudu většinou používají spíše jako pozorovatelnu, ne na přespání. To u musí být opravdu "psí počasí", aby se do ní schovali. Jediné co Karelskému medvědímu psu vadí, je příliš těsný prostor a osamělost. Také dlouhodobé umístění v kotcích je pro něj absolutně nevhodné. Měl by mít k dispozici zahradu (aspoň část), nebo dvůr. Pokud se někdo rozhodne mít Karelského medvědího psa v bytě, je i toto možné za podmínky, že majitel psovi poskytne dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Karelák se po bytě pohybuje s jistotou elegána. Rychle si najde své místo na kterém spokojeně pochrupuje, pokud zrovna "neasistuje" při nějaké činnosti. Rozhodně se nevnucuje, pokud vidí, že na něj páníček nemá náladu, jde si po svém, ale totéž uplatňuje i naopak. Pokud je pro změnu bez nálady zase on, nehne s ním nikdo a nic. Prostě je to osobnost.